PřF:Přírodovědecká fakulta/O Budějcích/Etnografické poučení

Pokud jste zdaleka, je vám třeba něco říci. V Budějcích žijí Doudlebové. Ona to vlastně není tak docela pravda, Doudlebové byli slovanský kmen, který již dnes nelze dobře rozlišit od okolní smíšené populace, ale přesto: v Budějcích žijí Doudlebové. Všiml si toho poprvé Stanislav Komárek ve své knize 100 esejů (nebo alespoň já jsem si u něj poprvé všiml, že si toho někdo všiml) a použil Sádlovskou definici Doudeblie jako oblasti geograficky víceméně odpovídající jižním Čechám, kterou obývá svébytné obyvatelstvo. Tuto svébytnost uvidíte (nebo vlastně neuvidíte), když se projdete o víkendu nočním městem: nebojte se, nevybuchnul Temelín. To nežití je naprosto přirozené. Obdobně skutečnost, že hostinský od Hasiče nemá rád, když mu lidi chodí do hospody, není cimrmanovský vtip, nýbrž  prostý Doudlebský fakt. Zdejší lid nehýří a má rád svůj klid; je na tom něco zas tak špatného?

Uvědomme si, že se jedná o území osídlené již před érou Indoevropanů (slovo Doudleb je tedy směšně mladé). Přitom se tu nikdy nic dějepisuhodného neudálo. Kelti si postavili majestátní Magidion (dnešní Třísov) a zase ho rozebrali. Germáni tahali přes lesy tuny zlata a soli - a co? Husiti se uTábořili na severu na řece Lužnici a běhali po břehu nahatí. Hm. Národy přicházely, národy odcházely, stálé doudlebské obyvatelstvo na to koukalo, kývalo hlavou a sypalo slepicím. Pak šlo radši rychle spát, aby jej slepice náhodou nepředběhly.

Tady to berte s rezervou, vědcům nelze nic věřit, nicméně vyskytl se dokonce názor, že některá nepřímá vodítka spojují Doudleby s Khoisany (křováky) a kupodivu i Basky (to jsou španělští teroristi, dál o nich radši pomlčím). Khoisani patří k nejstarším lidským skupinám (vznikli ještě před oddělením hlavních etnografických ras) a jsou adaptovaní na život v pouštních podmínkách; pojí se s tím nápadná materiální nenáročnost, malá postava a zásoba tuku uložená v extrémně zbytnělých hýždích (tzv. steatopygie). Doudlebové jsou obdobně přizpůsobení mnohatisíciletému životu v nehostinné mokřadní krajině. Stejně jako u křováků je v této společnosti snížená míra kriminality, zejména krádeží osobních automobilů. Pověry o snížené závisti mezi křováky již byly překonány, takže i to je v pořádku. Bylo by zajímavé blíže prozkoumat, zda dlouhodobý pobyt v bažinách měl u Doudlebů nějaký vliv např. na šířku chodidel.

No a nakonec by možná neuškodil malý jazykozpytný exkurz. V Budějcích není těžké se domluvit, na křovácké mlaskavky zde nenarazíte. Tento kraj spadá do jihozápadočeské oblasti obecné češtiny, takže se zde mluví docela normálně (jako dyž voblejzneš lidovopa, tvrdí zlí jazykové odjinud). Přesto je občas zaskočen i člověk, který má pocit, že pochopil, jak se věci mají. To třeba když mu jinak normální doudlebský kamarád řekne s úsměvem do očí: "Spačák"*.  

Zažil jsem, že se skupina nováčků s nedočkavostí vrhla na stánek s pikadory a byla zklamaná, když dostala, co dostala. "Pikador" má indoevropskou bázi (s)piko-, která znamená sloveso probodnutí nebo také "datel". Do Evropy se slovo dostalo s románskými jazyky a ve Španělsku dodnes působí picadoři (zapichovači), kteří při koridě dráždí a oslabují býka vbodáváním kopí do jeho šíje (případně pracují v dolech, na kaučukových plantážích anebo hřebelcují koně - možných překladů je více). Je tedy nad slunce jasnější, že v nedaleké Doudlebii toto slovo nemůže znamenat nic jiného, než právě "párek v rohlíku".

A všimněte si, že důsledně píšu Budějce a nikoli Budějovice nebo Budějice. Že Budějovice je dlouhé slovo, které je třeba zkrátit, pakliže se to tu má vydržet, to dá rozum. Ale mnohý novousedlík si klidně chodí po Dlouhém mostě, metá kolem sebe "Budějice" a má pocit, bůhvíjak nezapadnul. Přátelé, "Budějice" je slovní nedodělek, to -i- je tam navíc, narušuje rytmiku slova a vůbec. Zakončení -ovice se odjakživa a dojakmrtva zkracovalo na -jce, viz například Kralovice-Kralojce. A sám za sebe se přimlouvám: neříkejte Budějky. Mějte si Pardubky a Olmíky, proti tomu žádná. Ale nestěžujte si, že v Budějkách voblizujou lidovopy.

A nakonec ještě drobné etnografické poučení, po němž už budete chápat skoro všechno…

*) Spačák = spací pytel; podle vzoru jehličňan = jehličnatý strom

Zatímco na jižní Moravě je přikoupen v tichosti ještě jeden vepř a vystrojena reprezentativní hostina pro široký okruh známých, „aby viděli“, a to i za cenu částečného zruinování, odpovídalo by doudlebské mentalitě rozšířit čtrnáct dní před plánovaným termínem zprávu o vepříkově onemocnění a posléze i o jeho úmrtí. Tento je pak v naprosté tichosti zabit, jitrnice uskladněny a konzumovány v homeopatických dávkách.

Stanislav Komárek, Sto esejů o přírodě a společnosti