Historie: Porovnání verzí

Z Wiki JU
VizuálníWikitext
(Vložení)
Bez shrnutí editace
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
Přemysl Otakar Druhý nechtěl být ve svém státě až druhý a proto zpupným Vítkovcům, kteří se mu roztahovali na jihu, postavil do cesty klášterní opevněné městečko Zlatou Korunu. Vítkovce to naštvalo, to se ví, ale ne dost, a tak po několika letech založil ještě Budějovice. On byl PO2 vůbec vášnivým městotvůrcem; dokazuje to fakt, že nebývale rád mluvil do řemesla svým projektantům a lokátorům. Kaliningrad například sám umístil tak šikovně, že se celé město po jeho smrti zvedlo a odstěhovalo pár kilometrů vedle. Budějovice nicméně zůstaly poslušně sedět na jílovitém podloží veprostřed močálů v záplavové zóně Vltavy a Malše a ještě k tomu vzkvétaly. To Vítkovce rozzlobilo už doopravdy, a protože odvaha zdobí muže, statečně počkali, až král zemře, a pak město trochu povyplenili (akci vedl Záviš z Falknštějna - jistě, ten od Kunhuty, ale žádný bulvár, prosím). Však nebojte se, Budějovice se brzo zase dostaly do vládních rukou a dobře se jim v nich vedlo až na věky věkův (tedy aspoň té bohatší, převážně německé, části města).
'''Přemysl Otakar II.''' nechtěl být ve svém státě až druhý a proto zpupným Vítkovcům, kteří se mu roztahovali na jihu, postavil do cesty klášterní opevněné městečko '''Zlatou Korunu'''. Vítkovce to naštvalo, to se ví, ale ne dost, a tak '''po několika letech založil ještě Budějovice'''. On byl POII vůbec vášnivým městotvůrcem; dokazuje to fakt, že nebývale rád mluvil do řemesla svým projektantům a lokátorům. Kaliningrad například sám umístil tak šikovně, že se celé město po jeho smrti zvedlo a odstěhovalo pár kilometrů vedle.


Z dob jejich počátku Budějovicím zůstaly tři hlavní věci. Jednak je to půlkruh hradeb na konci Malše, i s hláskami Železnou pannou, Otakarkou a Rábnštejnskou. Železná panna je z nich nejznámější, neb ji někdo za bratří husitů (nepřátel našeho slušného města) opředl nepěknou a nespravedlivou pověstí o jakémsi mučení (i když, pravda, kavárna tam není z nejlevnějších). Nad hradby skvělejší je ovšem přilehlý dominikánský klášter, starý jak město samo a gotický jak stehno rytířovo. Rajská zahrada se stromem  poznání (dnes jím je ztepilý samec jinanu), brány jeruzalémské, hříšníci marně deroucí se dovnitř pod lomenými oblouky, neobvyklé středověké fresky... Taky skautská klubovna (věděli jste, že vlk a světluška jsou staré zednářské symboly? Namoutě) a lidová škola umění (že by líheň symbolů všelikých?). Nu, a ze strany k řece odlehlé, nad dlažbou Piaristického náměstí, se na klášterní zeď svým nepatrným tempem sápe velká kamenná žába. Až vyleze nahoru, svět to definitivně zabalí. A jestli spadne, tak taky. Nechci nic říkat, ale už je skoro u střechy; magistrát by měl uvažovat o nějaké nástavbě.  
Budějovice nicméně zůstaly poslušně sedět na jílovitém podloží veprostřed močálů v záplavové zóně '''Vltavy''' a '''Malše''' a ještě k tomu vzkvétaly. To Vítkovce rozzlobilo už doopravdy, a protože odvaha zdobí muže, statečně počkali, až král zemře, a pak město trochu povyplenili (akci vedl Záviš z Falknštějna - jistě, ten od Kunhuty, ale žádný bulvár, prosím). Však nebojte se, Budějovice se brzo zase dostaly do '''vládních rukou''' a dobře se jim v nich vedlo až na věky věků (tedy aspoň té bohatší, převážně německé, části města).  


A konečně, jasným dokladem inženýrského vzniku města je jeho náměstí (133x133 m2; největší čtvercové ve střední Evropě, ne-li v celém středním vesmíru) se šachovnicí přilehlých ulic (původně to tedy bylo tržiště a popraviště). Dominantou tohoto gigantického a nevídaného čtverce je Samsonova kašna, ovšem o poznání mladší; až z dalekého osmnáctého století (upozorňuji, že to není samsonová kašna - vodu z ní nepijte, ani kdyby měla smetanovou pěnu). V dlažbě náměstí, mezi jeho středem a hotelem Zvon, je vsazen Bludný kámen. Marně cestu hledati budeš, kdož jej překročíš - tedy jen v určitou denní dobu a zřejmě taky jen v určitém stavu. Nicméně až se budeš potáceti z rohu do rohu, věz, že vodítkem ti bude Černá věž, dvaasedmdesátimetrová bývalá zvonice sousední Svatomikulášské katedrály. Sline, že Černá se jmenuje proto, že kdysi trochu ohořela; není to pravda, říká se jí tak, neb je prostě do černa. Mimochodem, za třicetileté války se tu skrývaly korunovační klenoty, což by byla velká pocta, tedy kdyby se o tom trochu víc vědělo.
Z dob jejich počátku Budějovicím zůstaly '''tři hlavní věc'''i. Jednak je to '''půlkruh hradeb na konci Malše''', i s hláskami '''Železnou pannou,''' '''Otakarkou''' a '''Rábnštejnskou věží'''. Železná panna je z nich nejznámější, neb ji někdo za bratří husitů (nepřátel našeho slušného města) opředl nepěknou a nespravedlivou '''pověstí o jakémsi mučení''' (i když, pravda, hospoda tam není z nejlevnějších). Nad hradby skvělejší je ovšem přilehlý '''dominikánský klášter''', starý jak město samo a gotický jak stehno rytířovo. Rajská zahrada se stromem poznání (dnes jím je ztepilý samec jinanu), brány jeruzalémské, hříšníci marně deroucí se dovnitř pod lomenými oblouky, neobvyklé středověké fresky... Taky skautská klubovna (věděli jste, že vlk a světluška jsou staré zednářské symboly? Namoutě) a lidová škola umění (že by líheň symbolů všelikých?). Nu, a ze strany k řece odlehlé, nad dlažbou '''Piaristického náměstí''', se na klášterní zeď svým nepatrným tempem sápe '''velká kamenná žába'''. Až vyleze nahoru, svět to definitivně zabalí. A jestli spadne, tak taky. Nechci nic říkat, ale už je skoro u střechy; magistrát by měl uvažovat o nějaké nástavbě.  


Katedrála, ke které věž původně patřila, ohořela doopravdy, takže teďka vypadá úplně jinak, než na začátku -  ze zdobné gotiky (byla trochu jako malý svatý Vít v Praze) jí přestavěli do ranného baroka; stanou se ale i horší věci.
A konečně, jasným dokladem inženýrského vzniku města je jeho '''náměstí (133x133 m; největší čtvercové ve střední Evropě, ne-li v celém středním vesmíru)''' se šachovnicí přilehlých ulic (původně to tedy bylo '''tržiště a popraviště'''). Dominantou tohoto gigantického a nevídaného čtverce je '''Samsonova kašna''', ovšem o poznání mladší; až z dalekého osmnáctého století (upozorňuji, že to není samsonová kašna - vodu z ní nepijte, ani kdyby měla smetanovou pěnu). V dlažbě náměstí, mezi jeho středem a hotelem Zvon, je vsazen '''Bludný kámen'''. Marně cestu hledati budeš, kdož jej překročíš - tedy jen v určitou denní dobu a zřejmě taky jen v určitém stavu. Nicméně až se budeš potáceti z rohu do rohu, věz, že vodítkem ti bude '''Černá věž''', dvaasedmdesátimetrová bývalá zvonice sousední '''Svatomikulášské katedrály'''. Sline, že Černá se jmenuje proto, že kdysi trochu ohořela; není to pravda, říká se jí tak, neb je prostě do černa. Mimochodem, za třicetileté války se tu skrývaly '''korunovační klenoty''', což by byla velká pocta, tedy kdyby se o tom trochu víc vědělo.


Renesanční domy kolem náměstí mají podloubí. Jestli si myslíte, že podivné normy jsou až vynálezem Unie, tak vám prozradím, že mít obloubené náměstí nebylo svého času dovoleno jen tak někomu; Budějovice si toto právo samozřejmě zasloužili svým spořádaným chováním. V době, kdy na jihovýchodě Rakouska Osmani vítězoslavně stavěli mešity, Budějovice měly své ješity. Měšťané se tu předháněli, kdo si může dovolit vyšší dům, vrchní patro je proto často jenom kamuflované, s falešnými okny a tak. Koukněte se na to z věže, Potěmkin hadr.  
'''Katedrála''', ke které věž původně patřila, ohořela doopravdy, takže teďka vypadá úplně jinak, než na začátku -  ze zdobné gotiky (byla trochu jako malý svatý Vít v Praze) jí přestavěli do ranného baroka; stanou se ale i horší věci.


No a dvě poslední budějcké pamětihodnosti, o kterých se ode mě ještě dozvíte, fungují v současné době (shodou okolností) jako hospody. Zelená ratolest a Masné krámy, obě trochu do nóblova. Masné krámy byly postaveny spolu s Černou věží (tedy kolem roku 1550) a, jak jméno napovídá, původně sloužily k výhradně nevegetariánským účelům. Zelená ratolest je proti tomu mladá jak letošní víno - pochází až z první poloviny devatenáctého století; zato je však součástí něčeho daleko většího. Poslyšte krátký příběh:
'''Renesanční domy kolem náměstí''' mají podloubí. Jestli si myslíte, že podivné normy jsou až vynálezem Unie, tak vám prozradím, že mít obloubené náměstí nebylo svého času dovoleno jen tak někomu; Budějovice si toto právo samozřejmě zasloužili svým spořádaným chováním. V době, kdy na jihovýchodě Rakouska Osmani vítězoslavně stavěli mešity, Budějovice měly své ješity. Měšťané se tu předháněli, kdo si může dovolit vyšší dům, vrchní patro je proto často jenom kamuflované, s falešnými okny a tak. Koukněte se na to z věže, Potěmkin hadr.  


Jihočeši odjakživa cítili potřebu obchodovat se soudruhy zpoza Šumavy, jenže právě Šumava jim to vždycky dost ztěžovala. Solná stezka, používaná už Kelty a možná ještě dřív, stačila jen, dokud lidi uspokojovalo přemisťovat omezené náklady pojmutelné karavanou. Síla vody je nad všechny soumary, Karel IV. proto uvažoval o poněkud šíleném zdymadlovém propojení Vltavy a Dunaje. Kupodivu stejný (byť upgradovaný) projekt vytáhl i průmyslový revolucionář Gerstner, když císař František I. nabyl dojmu, že teď, v nové silné době člověka, by všechno mělo nějak jít. Naštěstí Gerstner náš projekt opět zasunul a přišel s něčím docela novým (a přitom vlastně starým); říkal tomu železná silnice. Na trase České Budějovice-Linec nechal navršit náspy, postavit mosty a natáhnout 120+ kilometrů dřevěných kolejnic pobitých železem. Stejně jako tisíc let před tím tu dopravu obstarávala koňská síla, jenže teď se cesta už nepočítala na týdny; expres trval z ničeho nic jenom 14 hodin. Nu a zájezdní hostinec na poslední štaci koněspřežní dráhy je právě už avizovaná hospoda U Zelené ratolesti. Takže i když tu nedostanete pívo v kelímku a mikrovlnně ošetřený párek, je to vlastně hodně stará nádražka, dost možná nejstarší na kontinentě (Angličani nás předběhli, ale co, zasejc maji hnusný počasí (to je samozřejmě jenom pověra, ale aspoň jim to můžem přát).  
No a dvě poslední budějcké pamětihodnosti, o kterých se ode mě ještě dozvíte, fungují v současné době (shodou okolností) jako hospody. '''Zelená ratolest a Masné krámy''', obě trochu do nóblova. Masné krámy byly postaveny spolu s Černou věží (tedy kolem roku 1550) a, jak jméno napovídá, '''původně sloužily k výhradně nevegetariánským účelům'''. Zelená ratolest je proti tomu mladá jak letošní víno - pochází až z první poloviny devatenáctého století; zato je však součástí něčeho daleko většího. Poslyšte krátký příběh:


Nakonec lze ještě dodat, že Gerstner stavěl železnici tak solidně, že ho vyhodili pro mrhání státními penězi. Nicméně díky tomu o třicet let později stačila jen drobná modernizace a po kolejích mohly jezdit vlaky. Takže až se vydáte s ČD směrem na Dolní Dvořiště, bude asi rozumné, když si dovolíte drobnou depresi z toho, že právě opotřebováváte nejstarší neanglické drážní těleso na světě.
Jihočeši odjakživa cítili potřebu '''obchodovat''' se soudruhy zpoza Šumavy, jenže právě Šumava jim to vždycky dost ztěžovala. '''Solná stezka''', používaná už Kelty a možná ještě dřív, stačila jen, dokud lidi uspokojovalo přemisťovat omezené náklady pojmutelné karavanou. Síla vody je nad všechny '''soumary''', Karel IV. proto uvažoval o poněkud šíleném zdymadlovém propojení Vltavy a Dunaje. Kupodivu stejný (byť upgradovaný) projekt vytáhl i '''průmyslový revolucionář Gerstner''', když císař František I. nabyl dojmu, že teď, v nové silné době člověka, by všechno mělo nějak jít. Naštěstí Gerstner náš projekt opět zasunul a přišel s něčím docela novým (a přitom vlastně starým); říkal tomu železná silnice. Na trase '''České Budějovice-Linec''' nechal navršit náspy, postavit mosty a natáhnout 120+ kilometrů dřevěných kolejnic pobitých železem. Stejně jako tisíc let před tím tu dopravu obstarávala koňská síla, jenže teď se cesta už nepočítala na týdny; expres trval z ničeho nic jenom 14 hodin. Nu a '''zájezdní hostinec na poslední štaci koněspřežní dráhy je právě už avizovaná hospoda U Zelené ratolesti'''. Takže i když tu nedostanete pívo v kelímku a mikrovlnně ošetřený párek, je to vlastně '''hodně stará nádražka''', dost možná nejstarší na kontinentě (Angličani nás předběhli, ale co, zasejc maji hnusný počasí (to je samozřejmě jenom pověra, ale aspoň jim to můžem přát).
 
Nakonec lze ještě dodat, že Gerstner stavěl železnici tak solidně, že ho vyhodili pro mrhání státními penězi. Nicméně díky tomu o třicet let později '''stačila jen drobná modernizace a po kolejích mohly jezdit vlaky'''. Takže až se vydáte s ČD směrem na Horní Dvořiště, bude asi rozumné, když si dovolíte drobnou depresi z toho, že právě opotřebováváte '''nejstarší neanglické drážní těleso na světě'''.
 
{{Šablona:Rozcestník_PřF}}

Aktuální verze z 3. 9. 2024, 11:52

Přemysl Otakar II. nechtěl být ve svém státě až druhý a proto zpupným Vítkovcům, kteří se mu roztahovali na jihu, postavil do cesty klášterní opevněné městečko Zlatou Korunu. Vítkovce to naštvalo, to se ví, ale ne dost, a tak po několika letech založil ještě Budějovice. On byl POII vůbec vášnivým městotvůrcem; dokazuje to fakt, že nebývale rád mluvil do řemesla svým projektantům a lokátorům. Kaliningrad například sám umístil tak šikovně, že se celé město po jeho smrti zvedlo a odstěhovalo pár kilometrů vedle.

Budějovice nicméně zůstaly poslušně sedět na jílovitém podloží veprostřed močálů v záplavové zóně Vltavy a Malše a ještě k tomu vzkvétaly. To Vítkovce rozzlobilo už doopravdy, a protože odvaha zdobí muže, statečně počkali, až král zemře, a pak město trochu povyplenili (akci vedl Záviš z Falknštějna - jistě, ten od Kunhuty, ale žádný bulvár, prosím). Však nebojte se, Budějovice se brzo zase dostaly do vládních rukou a dobře se jim v nich vedlo až na věky věků (tedy aspoň té bohatší, převážně německé, části města).

Z dob jejich počátku Budějovicím zůstaly tři hlavní věci. Jednak je to půlkruh hradeb na konci Malše, i s hláskami Železnou pannou, Otakarkou a Rábnštejnskou věží. Železná panna je z nich nejznámější, neb ji někdo za bratří husitů (nepřátel našeho slušného města) opředl nepěknou a nespravedlivou pověstí o jakémsi mučení (i když, pravda, hospoda tam není z nejlevnějších). Nad hradby skvělejší je ovšem přilehlý dominikánský klášter, starý jak město samo a gotický jak stehno rytířovo. Rajská zahrada se stromem poznání (dnes jím je ztepilý samec jinanu), brány jeruzalémské, hříšníci marně deroucí se dovnitř pod lomenými oblouky, neobvyklé středověké fresky... Taky skautská klubovna (věděli jste, že vlk a světluška jsou staré zednářské symboly? Namoutě) a lidová škola umění (že by líheň symbolů všelikých?). Nu, a ze strany k řece odlehlé, nad dlažbou Piaristického náměstí, se na klášterní zeď svým nepatrným tempem sápe velká kamenná žába. Až vyleze nahoru, svět to definitivně zabalí. A jestli spadne, tak taky. Nechci nic říkat, ale už je skoro u střechy; magistrát by měl uvažovat o nějaké nástavbě.

A konečně, jasným dokladem inženýrského vzniku města je jeho náměstí (133x133 m; největší čtvercové ve střední Evropě, ne-li v celém středním vesmíru) se šachovnicí přilehlých ulic (původně to tedy bylo tržiště a popraviště). Dominantou tohoto gigantického a nevídaného čtverce je Samsonova kašna, ovšem o poznání mladší; až z dalekého osmnáctého století (upozorňuji, že to není samsonová kašna - vodu z ní nepijte, ani kdyby měla smetanovou pěnu). V dlažbě náměstí, mezi jeho středem a hotelem Zvon, je vsazen Bludný kámen. Marně cestu hledati budeš, kdož jej překročíš - tedy jen v určitou denní dobu a zřejmě taky jen v určitém stavu. Nicméně až se budeš potáceti z rohu do rohu, věz, že vodítkem ti bude Černá věž, dvaasedmdesátimetrová bývalá zvonice sousední Svatomikulášské katedrály. Sline, že Černá se jmenuje proto, že kdysi trochu ohořela; není to pravda, říká se jí tak, neb je prostě do černa. Mimochodem, za třicetileté války se tu skrývaly korunovační klenoty, což by byla velká pocta, tedy kdyby se o tom trochu víc vědělo.

Katedrála, ke které věž původně patřila, ohořela doopravdy, takže teďka vypadá úplně jinak, než na začátku -  ze zdobné gotiky (byla trochu jako malý svatý Vít v Praze) jí přestavěli do ranného baroka; stanou se ale i horší věci.

Renesanční domy kolem náměstí mají podloubí. Jestli si myslíte, že podivné normy jsou až vynálezem Unie, tak vám prozradím, že mít obloubené náměstí nebylo svého času dovoleno jen tak někomu; Budějovice si toto právo samozřejmě zasloužili svým spořádaným chováním. V době, kdy na jihovýchodě Rakouska Osmani vítězoslavně stavěli mešity, Budějovice měly své ješity. Měšťané se tu předháněli, kdo si může dovolit vyšší dům, vrchní patro je proto často jenom kamuflované, s falešnými okny a tak. Koukněte se na to z věže, Potěmkin hadr.  

No a dvě poslední budějcké pamětihodnosti, o kterých se ode mě ještě dozvíte, fungují v současné době (shodou okolností) jako hospody. Zelená ratolest a Masné krámy, obě trochu do nóblova. Masné krámy byly postaveny spolu s Černou věží (tedy kolem roku 1550) a, jak jméno napovídá, původně sloužily k výhradně nevegetariánským účelům. Zelená ratolest je proti tomu mladá jak letošní víno - pochází až z první poloviny devatenáctého století; zato je však součástí něčeho daleko většího. Poslyšte krátký příběh:

Jihočeši odjakživa cítili potřebu obchodovat se soudruhy zpoza Šumavy, jenže právě Šumava jim to vždycky dost ztěžovala. Solná stezka, používaná už Kelty a možná ještě dřív, stačila jen, dokud lidi uspokojovalo přemisťovat omezené náklady pojmutelné karavanou. Síla vody je nad všechny soumary, Karel IV. proto uvažoval o poněkud šíleném zdymadlovém propojení Vltavy a Dunaje. Kupodivu stejný (byť upgradovaný) projekt vytáhl i průmyslový revolucionář Gerstner, když císař František I. nabyl dojmu, že teď, v nové silné době člověka, by všechno mělo nějak jít. Naštěstí Gerstner náš projekt opět zasunul a přišel s něčím docela novým (a přitom vlastně starým); říkal tomu železná silnice. Na trase České Budějovice-Linec nechal navršit náspy, postavit mosty a natáhnout 120+ kilometrů dřevěných kolejnic pobitých železem. Stejně jako tisíc let před tím tu dopravu obstarávala koňská síla, jenže teď se cesta už nepočítala na týdny; expres trval z ničeho nic jenom 14 hodin. Nu a zájezdní hostinec na poslední štaci koněspřežní dráhy je právě už avizovaná hospoda U Zelené ratolesti. Takže i když tu nedostanete pívo v kelímku a mikrovlnně ošetřený párek, je to vlastně hodně stará nádražka, dost možná nejstarší na kontinentě (Angličani nás předběhli, ale co, zasejc maji hnusný počasí (to je samozřejmě jenom pověra, ale aspoň jim to můžem přát).

Nakonec lze ještě dodat, že Gerstner stavěl železnici tak solidně, že ho vyhodili pro mrhání státními penězi. Nicméně díky tomu o třicet let později stačila jen drobná modernizace a po kolejích mohly jezdit vlaky. Takže až se vydáte s ČD směrem na Horní Dvořiště, bude asi rozumné, když si dovolíte drobnou depresi z toho, že právě opotřebováváte nejstarší neanglické drážní těleso na světě.

Rozcestník


Citováno z „https://wiki.jcu.cz/index.php?title=PřF:Přírodovědecká_fakulta/O_Budějcích/Historie&oldid=4615“